cs
Modrá krev - S02E04
Zní to jak pohádkový příběh. Tkadlec Josef Bartoň, prapradědeček pana Josefa Mariana, začínal v prosté chaloupce na Náchodsku. Tkal kanafas. A protože byl nejen dobrý tkadlec, ale i zdatný obchodník, přikoupil další stavy a najímal zaměstnance. Jeho syn, také Josef Bartoň, časem postavil malou textilní továrnu. Ta se rozrůstala a Josef Bartoň zaměstnával na 600 dělníků. Stal se starostou města Náchoda. Byl významným filantropem. A císař František Josef I. ho povýšil do šlechtického stavu. I jeho synové Josef a Cyril finančně přispívali na všelijakou dobročinnost. V jejich erbu najdeme až překvapivě novodobý symbol: dva tkalcovské člunky. To proto, že celá historie rodu úzce souvisí s textilním průmyslem. Dnes si totiž budeme vyprávět o rodu takzvaných “novoštítných”. O rodu rytířů Bartoňů z Dobenína. Na rozdíl od starobylých aristokratických dynastií si Bartoňové žádné rodové heslo neurčili. Možná to jenom nestihli, vždyť jejich oficiální šlechtický titul rytíře platil pouhých šest let. Určitě by se k nim ale hodil citát Ovidia: „Píle dokáže ze všeho nejvíce.”(Česká televize)
Více informacíEpizody
Modrá krev - S02E07
V jejich erbu je modrý lev s červenou zbrojí. Jejich rodové heslo zní: FORTITUDINE ET CARITATE, tedy statečností a láskou. Mezi jejich předky patří i britská královna Viktorie. A přestože původem pocházejí z Francie, tady v Boskovicích se usadili už v předminulém století. Potomci rodu Mensdorff-Pouilly žili a žijí nejen u nás a v dalších zemích Evropy, ale také v Severní i Jižní Americe i v Asii. K jejich příbuzným patří Sternbergové, Czerninové, Kinští, Wratislavové, Thurn-Taxisové, Strachwitzové, Salmové a také britská královna. Bylo na čase se s nimi seznámit. Obec Pouilly leží dodnes na řece Máze v Lotrinku. První zmínka o rodu je z roku 1395. Roku 1790 hrabě Albert-Louis de Pouilly s rodinou utekl do Čech před francouzskou revolucí. Jeho synové Albert a Emmanuel přijímají další příjmení Mensdorff. Roku 1818 byl rodu Mensdorff-Pouilly v Rakousku udělen titul hraběte, český inkolát získali o dvacet let později. Inkolát – to je příslušnost mezi plnoprávné domácí šlechtické rody, tedy jakési šlechtické občanství. V zemích České koruny a Rakousku inkolát mimo jiné opravňoval k nabývání významných nemovitostí neboli deskových statků. Vlastnictví takového statku teprve opravňovalo jeho majitele k účasti na zemském sněmu a možnosti zastávat zemské úřady. Inkolát se získával výslovným udělením zemského sněmu a později jen od panovníka, další členové rodu jej pak získali dědičně.(Česká televize)
Modrá krev - S02E08
Kořeny rodu Liechtensteinů sahají až do poloviny 12. století. O století později se objevuje první z Liechtensteinů na našem území. Oldřich z Liechtensteina, básník i voják, klasický hrdina své doby. Nejprve bojoval spolu s českým králem Přemyslem Otakarem II., později se proti němu obrátil. Otcovský vzor kopíroval syn Otto, s Přemyslem Otakarem II. byl na tažení v Prusku, v bitvě na Moravském poli byl jeho soupeřem on i jeho bratr Jindřich. Ten však ještě předtím získal roku 1249 od panovníka Mikulov. Na konci 15. století se Liechtensteinové zařadili mezi nejbohatší moravské šlechtické rody. V době největšího rozmachu vlastnili více měst a panství, než je dní v roce. Více než sedm století dlouhé působení rodu Liechtensteinů na Moravě a v Čechách rázně přerušily dekrety prezidenta Beneše, kterými byl roku 1945 lichtenštejnský majetek zestátněn. Marně tehdy lichtenštejnský dům podával soudní odpor. Byli zařazeni mezi Němce, ačkoliv fakticky byli lichtenštejnští státní občané. Mateřská řeč němčina je v očích našich soudů usvědčila. A únorový převrat roku 1948 obrátil celou justici naruby… Slovo právo fakticky přestalo existovat. Putování za Liechtensteiny nás logicky zavede až do jejich knížectví ve Vaduzu. Právě slaví již rovné tři století své existence. V čele státu stojí od roku 1989 Jeho Jasnost kníže Hans Adam II. Nyní je již jen formální hlavou státu, neboť vladařské pravomoci předal před pár lety svému synovi Aloisovi. Lichtenštejnsko-česká společná historie je delší než 700 let. Jan Adam II. je synem knížete Františka Josefa II. Liechtensteina a kněžny Giny. Narodil se v roce 1945 v Curychu, vyrůstal s rodiči v rodovém sídle na hradě Vaduz, kde žije doteď. Studoval ve Vaduzu, Vídni, absolvoval Univerzitu ve švýcarském St. Gallenu. Oženil se roku 1967 s hraběnkou Marií Aglae, rozenou Kinskou. Mají spolu tři syny a dceru: prince Aloise, prince Maximiliana, prince Constantina a princeznu Tatjanu. Výrazně se zasloužil o hospodářský vzestup Lichtenštejnska, který stále pokračuje. Dnes je to nejbohatší panovnický rod v Evropě. Podle časopisu Forbes se jeho majetek odhaduje na 5 miliard dolarů.(Česká televize)
Modrá krev - S03E01
Proti proudu. Tak zní heslo rodu, jehož potomci se snaží kráčet proti podivným dějinám naší země v minulém století. Třetí řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků
Modrá krev - S03E02
Modrá krev - S03E02
Chovej se čestně, mravně a svému stavu přiměřeně. Tuto moudrou myšlenku předků si z generace na generaci předávají členové starobylého rodu bezmála sedm století. Třetí řada dokumentárního cyklu o české šlechtě, která hrdě navazuje na kořeny svých slavných předků
O pořadu
Zní to jak pohádkový příběh. Tkadlec Josef Bartoň, prapradědeček pana Josefa Mariana, začínal v prosté chaloupce na Náchodsku. Tkal kanafas. A protože byl nejen dobrý tkadlec, ale i zdatný obchodník, přikoupil další stavy a najímal zaměstnance. Jeho syn, také Josef Bartoň, časem postavil malou textilní továrnu. Ta se rozrůstala a Josef Bartoň zaměstnával na 600 dělníků. Stal se starostou města Náchoda. Byl významným filantropem. A císař František Josef I. ho povýšil do šlechtického stavu. I jeho synové Josef a Cyril finančně přispívali na všelijakou dobročinnost. V jejich erbu najdeme až překvapivě novodobý symbol: dva tkalcovské člunky. To proto, že celá historie rodu úzce souvisí s textilním průmyslem. Dnes si totiž budeme vyprávět o rodu takzvaných “novoštítných”. O rodu rytířů Bartoňů z Dobenína. Na rozdíl od starobylých aristokratických dynastií si Bartoňové žádné rodové heslo neurčili. Možná to jenom nestihli, vždyť jejich oficiální šlechtický titul rytíře platil pouhých šest let. Určitě by se k nim ale hodil citát Ovidia: „Píle dokáže ze všeho nejvíce.”(Česká televize)