cs
Osudový kruh
Ústřední zápletkou je dokonalý zločin, jak ho režisér toužil převést na filmové plátno již od roku 1950. Jde o původní Melvillův scénář, jehož děj odpovídá svou strukturou westernu, ačkoliv se odehrává v Paříži. Od začátku jsme drženi v napětí a očekávání, podněcovaných přípravami velké loupeže. Osudy všech tří hrdinů se sbíhají ke společnému cíli. Zatímco v úvodu sledujeme scénu útěku, vzbuzující zdání, že se odehrála v reálném čase, postupně dochází ke zrychlení a častějšímu střídání akcí. Že jde o skutečný kruh, to pochopíme až v závěrečné scéně, která se snaží vyvolat stejné zdání dokumentárnosti, a tedy věrohodného zachycení reality. Dalším důležitým prvkem je náhoda, která svede dohromady uprchlého zločince Vogela, propuštěného zločince Coreye a bývalého elitního policistu Jansena. Samotná scéna loupeže je zachycena jako chirurgický zákrok v útrobách klenotnictví. Protagonisté se díky oblečení a rouškám mění na pouhé černé siluety, takže divák není rozptylován „nepatřičnou hereckou mimikou“. Více než kdy jindy si uvědomíme, že režisér bravurně zvládá rytmus svých filmů, jehož prostřednictvím s námi manipuluje, ale díky tomu je nám umožněno dostat se nezvykle blízko jeho postav. Není zde nakonec provedení zločinu jen sugestivní dokumentární sekvencí, představující jedno řemeslo se všemi jeho detaily?(MFF Karlovy Vary)
Více informacíO pořadu
Ústřední zápletkou je dokonalý zločin, jak ho režisér toužil převést na filmové plátno již od roku 1950. Jde o původní Melvillův scénář, jehož děj odpovídá svou strukturou westernu, ačkoliv se odehrává v Paříži. Od začátku jsme drženi v napětí a očekávání, podněcovaných přípravami velké loupeže. Osudy všech tří hrdinů se sbíhají ke společnému cíli. Zatímco v úvodu sledujeme scénu útěku, vzbuzující zdání, že se odehrála v reálném čase, postupně dochází ke zrychlení a častějšímu střídání akcí. Že jde o skutečný kruh, to pochopíme až v závěrečné scéně, která se snaží vyvolat stejné zdání dokumentárnosti, a tedy věrohodného zachycení reality. Dalším důležitým prvkem je náhoda, která svede dohromady uprchlého zločince Vogela, propuštěného zločince Coreye a bývalého elitního policistu Jansena. Samotná scéna loupeže je zachycena jako chirurgický zákrok v útrobách klenotnictví. Protagonisté se díky oblečení a rouškám mění na pouhé černé siluety, takže divák není rozptylován „nepatřičnou hereckou mimikou“. Více než kdy jindy si uvědomíme, že režisér bravurně zvládá rytmus svých filmů, jehož prostřednictvím s námi manipuluje, ale díky tomu je nám umožněno dostat se nezvykle blízko jeho postav. Není zde nakonec provedení zločinu jen sugestivní dokumentární sekvencí, představující jedno řemeslo se všemi jeho detaily?(MFF Karlovy Vary)